Kdo by si rád zobnul?
Nejméně náročným, zato nejvděčnějším strávníkem jsou samozřejmě ptáci. Ti se v zimě moc rádi naučí chodit na krmítko, pokud jej průběžně doplňujete o dobroty pro ně vhodné. Nenechte si nakukat, že ptáci sezobou vše bez problémů, naopak. Na krmítko bychom jim měli servírovat pouze vhodné krmivo, jako jsou olejnatá semena, ořechy nebo obiloviny (slunečnice, mák, lněné semínko, dýňové semínko, sezam, ovesné vločky, proso atd.), dále pak lůj (ale ne vepřový, zásadně nesolený a rozhodně ne škvařený), bobuloviny, na kousky nakrájené jablko nebo mrkvička. Ptáčkům můžete v krmítku připravit i drobné pítko, to je vhodné zvlášť v oblastech, kde není v dosahu žádná vodní plocha. Do krmítka pro ptáčky rozhodně nepatří lidmi zpracované potraviny (sušenky, slané pečivo, těstoviny či rýže) ani materiál plesnivý či žluklý.
Krmení divé zvěře?
Jste-li ale odhodlaní pomoct těm větším zástupcům říše zvířat, vězte, že i zde se dá v zimě přilepšit. Člověka láká pomoc především spárkaté (srnci, jeleni, mufloni) a drobné (zajíc, králík, svišť, sysel) zvěři. V těchto případech ovšem přikrmování nemůže být prováděno školními dětmi v družině, ale naopak dlouho studujícími a zodpovědnými odborníky. Laik, přestože lehce poučený, by mohl mezi srnkami a daňky udělat pořádnou paseku.
Zajíček v své jamce
Zajíci a divocí králíci se začnou o příkrmy zajímat až v momentě, kdy je půda pod sněhem minimálně týden. Je-li tomu tak, má smysl vyrazit na procházku a podle stop ve sněhu vypozorovat, kudy a kam se tato drobná zvěř pohybuje. Na takových místech pak můžete nechat otýpku suchého sena (uloženého na podložce z větví, aby nenavlhlo), jablko či mrkev. Ušáci si příkrm vezmou, pokud bude sněhová pokrývka přetrvávat. V tom případě bude nejspíš třeba hromádky co týden doplňovat.
Jak pomoci „vysoké“?
O to, jak a čím přikrmovat lesní zvěř, vedla myslivecká obec dlouhodobé disputace. Neznalost a neuváženost může totiž v tomto případě vést k velmi špatnému konci. Zažívací ústrojí spárkaté zvěře je velmi komplikovaný systém malých spolupracujících organismů, kde i drobná nerovnováha může vést ke kolice a uhynutí kusu.
Obecně se ale „vysoká“ přikrmuje dvěma typy krmiva – objemovým (seno, krmná sláma nebo sušené větvičky) či jadrným (především zrno našich obilnin, luštěniny, žaludy a kaštany). Dužnaté krmivo, tedy plody s dužinou (jablka, brambory, krmná řepa nebo různé bobule), jsou sice pro zvířata zdrojem tekutin, ale vzhledem k náchylnosti k plesnivění jsou jako doplňkové krmivo ve vlhkých měsících velmi nebezpečné.
Objem i kvalita jakéhokoliv podávaného příkrmu musí být vždy regulovány odborníkem, chcete-li tedy pomoci v zimě vaší lokální zvěři, poraďte se o vašich možnostech s místními myslivci. Jedině ten, kdo zná stavy místní zvěře, dokáže přesně říct, jaké množství kterého příkrmu je pro daný revír vhodné. Váš dobrý úmysl by totiž bohužel neštěstí v případě nevhodné pochoutky zabránit nemohl. Každý vstřícný myslivec si s vámi rád domluví příkrmnou strategii a správně popíše, o co a jak se můžete začít starat.
Raději se poraďte
Dostanete-li povolení a zadání, je třeba dbát několika zásad. Suché krmivo (seno a oves) vždy umisťujte do krmelců tak, aby nenavlhlo. Naopak plody, jako jsou kaštany a žaludy, nesušte ani nikde dlouho neskladujte. Suché plody zvěř nevezme a v déle skladovaných surovinách se začnou velmi brzy tvořit jedovaté plísně. Spolu s mrkví a krmnou řepou nasypte tyto plody pod krmelec nebo je rozprostřete v okolí krmelce do jedné vrstvy a přikryjte je vrstvičkou sena nebo suchého listí, aby vydržely. Jablek a chleba s mírou! Dostane-li se vám svolení zvěři přilepšit jablíčky nebo chlebem, vždy je distribuujte v malém množství. Sní-li zvěř na jedno posezení příliš velké množství jablek, může dojít k velmi nebezpečné kolice. Nejzásadnějším pravidlem přikrmování zvěře ale stále zůstává činu předcházející konzultace s odborníkem.
Zvěři zdar!
FOTOGALERIE:
