Konečně bude nová katedrála
21. listopadu roku 1344 vypukla v Praze veliká sláva, neboť král Jan Lucemburský (1296–1346) konečně položil základní kámen pro stavbu nové katedrály. Přítomni byli pochopitelně i jeho synové Jan Jindřich (1322–1375) a Karel (1316–1378), ale samozřejmě také nový i zároveň poslední pražský biskup a první arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297–1364).
Jak někteří tušíte, nejednalo se v žádném případě o stavbu na „zeleném plácku“, na stejném místě stávala již dříve rotunda. Ta byla v 11. století nahrazena prostornější a výstavnější bazilikou, kterou nechal vystavět Spytihněv II. Již tehdy se jednalo na české poměry o opravdu velikou stavbu, délka chrámu totiž činila úctyhodných 70 metrů. Jak už to v historii sakrálních staveb bývá, i v tomto případě nakonec bazilika přestala dostačovat dobovým potřebám.
Zdroj: www.praha-archeologicka.cz
Matyáše vystřídal Petr
Ke stavbě nové katedrály byl povolán francouzský architekt Matyáš z Arrasu (1290–1352). Stavět se začalo, jak bylo zvykem, od východu, tedy od kněžiště. Důvod byl prostý– aby se mohly co nejdříve sloužit mše.
Matyášovi na začátku stavby bylo již 55 let, a tak stihl postavit pouze chór s několika kaplemi a vztyčit zdivo do výšky triforia. Ve svých 62 letech umírá a veškerých stavebních prací se ujímá slavná parléřovská huť v čele s Petrem Parléřem (1333–1399). Ten přinesl do Prahy nový typ síťové žebrové klenby, kterou ihned navázal na rozestavěné kněžiště.
Novátorským počinem bylo také zaklenutí kaple sv. Václava, kde Parléř použil tzv. hvězdicovou klenbu. Nesmíme také zapomenout na věž, tu však Parléř pouze vyvedl do výšky 55 metrů, dokončena však byla až jeho následovníky.
Zdroj: www.katedralasvatehovita.cz
Provizorium na dlouhá staletí
Po smrti Karla IV. zájem o katedrálu značně opadl a veškeré práce se výrazně zpomalily. Zhruba o dvě desítky let později zemřel i Petr Parléř a stavební činnost se zastavila úplně. Rozestavěný chrám byl uzavřen provizorní přepážkou, která zde vydržela dlouhých 500 let.
Nebylo by ale úplně fér tvrdit, že se kolem katedrály nedělo vůbec nic, pár výjimek zde samozřejmě bylo. Například za vlády Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) byl povolán Benedikt Ried (1454–1534), aby propojil katedrální torzo s královským palácem.
Později, po velkém požáru Hradčan a Malé Strany v roce 1541, byl pro změnu povolán Bonifác Wolmut (před 1510–1579), který v interiéru chrámu zanechal stopu v podobě renesanční kruchty. Jedním z posledních záchvěvů bylo vztyčení barokní helmice na jižní věži v roce 1770.
Konečně hotovo
V průběhu 19. století se konečně začaly objevovat snahy na dostavbu velkolepého torza. Samozřejmě zde bylo nějaké snažení již dříve, například v období baroka, vše ale skončilo jen u velkolepých plánů. Nyní to ale bylo jiné, mnohem vážnější.
Vždyť právě v této době, krom jiného, vznikla například iniciativa na stavbu Národního muzea. V roce 1873 se podle plánů Josefa Krannera (1801–1871) a Josefa Mockera (1835–1899) začíná konečně opět ve velkém stavět. Po Mockerově úmrtí se stavebních prací ujímá Kamil Hilbert (1869–1933), pod jehož vedením byla stavba v září roku 1929 konečně ukončena.
Zdroj: www.hrad.cz
Kaple, hrobky, podobizny
S katedrálou sv. Víta se pojí i několik zajímavostí souvisejících s výzdobou. Věděli jste například, že byla výzdoba interiéru důmyslně rozdělena do tří časových období?
Pokud ne, tak si při vaší příští návštěvě pozorně všímejte všech možných detailů. Přízemí společně s kryptou připadá do éry minulé, je zde jak kaple a hrob sv. Václava, tak i přemyslovská hrobka, ale hlavně nejrůznější kaple s ostatky svatých.
Triforium nám pro změnu pomocí unikátní galerie zobrazuje tehdejší přítomnost, je zde celkem 21 portrétních bust zobrazujících panovníka a jeho rodinu, architekty, ale také církevní hodnostáře a další tehdy důležité osoby.
A konečně horní triforium je věnováno budoucnosti neboli posmrtnému životu věčnému a nebeským motivům. Za pozornost samozřejmě stojí také vnější výzdoba, kde krom nejrůznějších zdobných prvků můžeme obdivovat například v mozaice provedený výjev posledního soudu na jižní straně chrámu.
Katedrála v sobě samozřejmě ukrývá mnohem a mnohem více, ale o tom zase někdy příště.
FOTOGALERIE:
