Svatí, povodně i ukrytá socha. Znáte dobře tajemství Karlova mostu?

Socha Karla IV. na Křižovnickém náměstí, Ernst Julius Hähnel, 1844

Magie čísel

Základní kámen mostu spojujícího Staré Město pražské s Malou Stranou byl položen roku 1357, přesněji 9. 7. v 5 hodin 31 minut. Karel IV. měl hluboký vztah k mystice a věřil, že takto symbolické datum – symetricky uspořádaná stoupající a posléze klesající řada lichých čísel– přinese mostu i Praze jen to dobré. Vzhledem k tomu, že i po 661 letech most i Praha stále stojí, lze říci, že na tom možná něco je.

Malostranská věž Karlova mostu a Juditina věž (vlevo)

Judita a její most

Předchůdcem dnešního gotického mostu byl románský most Juditin – jeho vznik historici datují asi mezi léta 1158 až 1172. A kdo byla ona Judita? Soudí se, že šlo o manželku krále Vladislava I. Zbytky mostu, konkrétně kompletně zachovaný první mostní oblouk, je možné dodnes vidět ve sklepech domů severně od Karlova mostu. Ze samotného mostu se zachovala ještě věž, která stojí vedle věže Karlova mostu na malostranském břehu.

Síťová klenba v průjezdu Staroměstské mostecké věže

V roce 1342 postihla Prahu velká povodeň, kterou Juditin most nevydržel. Karel IV. proto přistoupil ke stavbě nového mostu. Tu vedl Petr Parléř, architekt a stavitel katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Parléř je také pravděpodobně autorem projektu Staroměstské mostecké věže. Až pod ní budete procházet, podívejte se vzhůru. Výjimečná síťová klenba je variantou klenby presbytáře chrámu sv. Víta.

Sousoší sv. Luitgardy, Matyáš Bernard Braun, 1710

Desítky soch a sousoší

Na Karlově mostě najdete celkem 31 soch a sousoší. Nezkušenému oku může ale snadno uniknout, že sochy nepocházejí od jednoho autora, a dokonce ani ze stejného období. Najdete tu především barokní sochy z konce 17. a počátku 18. století od Matyáše Bernarda Brauna, Jana Brokofa, Ferdinanda Maxmiliána Brokofa nebo Matěje Václava Jäckela a dalších. Jak barokní sochy poznáte, i když nejste historik umění? Typické je bohaté řasení šatů. Postavy také bývají esovitě prohnuté a v jejich tvářích i gestech můžete vidět emoce. Nic ale není stoprocentní, pokud chcete sochy poznat s jistotou, pořiďte si obrázkového průvodce.

Socha sv. Norberta mezi svatým Václavem a Zikmundem, Josef Max, 1853

Další vlna sochařské výzdoby pochází z 19. století. Tehdy byla galerie nejen doplněna, ale některé starší sochy byly dokonce nahrazeny. Jak je poznáte? Sochy z 19. století působí často staticky, jsou bez většího pohybu. Tváře postav mohou vypadat klidně, až strnule.

Najdete tu i jedinou sochu z 20. století – sousoší kázání sv. Cyrila a Metoděje moravskému lidu od Karla Dvořáka z let 1928 až 1938.

Lapidárium Národního muzea na Výstavišti v Holešovicích

Pokud byste chtěli zkusit odhadovat stáří sousoší podle stavu a poškození kamene, musíme vás zklamat. Velká část soch na mostě je už dnes nahrazená kopiemi. Za originály se ale můžete vypravit do Lapidária Národního muzea, které se nachází na Výstavišti v Holešovicích.

Bronzová socha sv. Jana Nepomuckého, odlitá v Norimberku roku 1683

Najdete ukrytou sochu?

Ve vodě pod Karlovým mostem skončil v roce 1393 život sv. Jana Nepomuckého – generálního vikáře pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Jeho bronzovou sochu nelze přehlédnout – často se kolem ní tísní zástupy turistů, kteří se chtějí pro štěstí dotknout reliéfu, kde je zobrazené Janovo svržení do Vltavy.

Socha Bruncvíka, Ludvík Šimek, 1884

Na Karlově mostě se nachází i jedna skrytá socha. Najdete ji, když se, blíže malostranskému břehu Vltavy, nakloníte přes zábradlí mostu proti proudu řeky. Při desátém pilíři – už na souši – stojí na podstavci socha Bruncvíka od Ludvíka Šimka z roku 1884. Legenda říká, že Bruncvík byl synem českého knížete a na cestách zachránil život lvovi, který ho pak až do konce života doprovázel. Díky tomu se prý lev dostal do českého erbu.

Povodeň ze 4. září 1890

Na prohlídku vyrazte brzy ráno

V průběhu staletí byl most vícekrát poškozen při povodních – v roce 1890 se zbortilo hned několik jeho oblouků a sochy popadaly do Vltavy. Ve dvacátém století pak jistou dobu po mostě jezdila i auta a tramvaje. Dnes je sice most určen jen pro pěší, chcete-li si ho ale pečlivě prohlédnout, doporučujeme vyrazit na procházku už brzy ráno.